Change your mind.

23. května 2013 v 19:00 | Katie |  Writing.
Moje vlastně vůbec první povídka. Tedy nejspíš povídka. Je to něco, co jsem stvořila za půlhodinu v tramvaji po cestě domů. Děkuju za vaši kritiku, nebo komentáře. :)


Dívka, sedící v trávě, pohodila hlavou a opět se podívala na první paprsky zapadajícího slunce. Kolem ní skákaly kobylky, cvrčci a slyšela první komáry, kteří se doposud skrývaly v lese, a čekaly na své večerní krvavé oběti. Ona dívka seděla na louce pokryté kvítím, odkvetajícími pampeliškami a nově rozkvetlými květinami, fialkami, vlčími máky a vysokou trávou. Tyto květiny omamně voněly a zaplavovaly dívčinu mysl svoji uspávací a sladkou vůní. Snažila se přemýšlet o tom, co všechno se doposud v jejím životě stalo a co udělala špatně.
Některé okamžiky by nejraději vrátila zpět, a prožila je znovu. Byly tak dokonalé. A ty chyby? Ona tu chybu nikdy udělat nechtěla. Ale počkat, opravdu to bylo chyba? Když si všechny ty měsíce přehrála opět v hlavě, došlo jí, že chybu neudělala.
Nikdy přece nebyla šťastnější, než teď. Po tom vždy toužila, jen tak sedět na louce a nechat se vším unášet. Sedět, cítit sluneční paprsky a být jenom ona a její myšlenky. Dříve se chovala jako manželka, unavená a pracující manželka, která nikdy neměla čas na sebe. Až teď pocítila svobodu a volnost, která ji do této doby chyběla. Chyběla jí tak moc, že se ji nyní nemohla nabažit. Konečně byla sama, seděla na té nejkrásnější, sluncem zalité louce v okolí a v hlavě přemítala všechny tyto myšlenky.
Byla tak moc šťastná, že asi ani nevšimla, že slunce už schovalo své poslední paprsky a kolem ní se začalo rozprostírat šero. Šero jemné, ocelově šedé, které slibovalo náznaky noci, temné a tajemné. Noci, kdy slunce zajde za obzor a vyjde jiné slunce, slunce noci. Dívka tak moc ráda pozorovala tu obdivuhodnou scénu, kdy slunce zašlo a objevil se měsíc. Ochladilo se a na jejích pažích vstaly zimou jemné chloupky. Byla načase vrátit se domů. Dívka stáhla rukávy od mikiny, pohodila dlouhými blonďatými vlasy a ladně vstala. S novou energií a nadějí do života, se vydala pomalým krokem přes noční louku a zaujatě hleděla na první objevující se hvězdy, zařící na nebi. Takto dívka přecházela louku, zaujata hvězdami, s novou nadějí a hlavně šťastná.
Cítila to, co chce cítit každý člověk, když je mu nejhůř. Byla šťastná.

*pozn.: je to poměrně krátké. mám ráda psaní a řekla jsem si, že začnu psát. proč ne, za zkoušku nic nedám. děkuju za jakkékoliv komentáře, kritiku a podobně.*
Katie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naty Naty | E-mail | Web | 31. května 2013 v 20:34 | Reagovat

Povídka je moc hezká,pokud tě baví psát,pokračuj!
Jen mi Přišlo,že se tam hodně objevuje slovo dívka...Jinak nemám co vytknout.
Piš dál!Moc hezký příběh na zamyšlení :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama